Hakuna s Matátou

Attano - Attanomubili

This is Uganda

Dnes si prosvištíme některé fráze:

Attano – Padesát

Attanomubili – Padesát dva

Mwattu kiddemu – Můžeš to, prosím, zopakovat?

Mwattu nzivuunulira – Přeložíš mi to, prosím?

Mu Luganda ogamba otya nti "...."? - Jak řekneš “...“ v Lugandě?

Pondělí

Honza ze zvyku rozbaluje uzlík a hledá dítě. To dítě, kterému umřelo dvojče a které Bára před týden úspěšně rozdýchala. Mezitím Sharon vysvětluje, co se stalo. Rodinu vyloupili zloději, předtím však byt vystříkali chloroformem. Jako každý profesionál i zloděj má rád klid na práci. Úspěšně uspali celou rodinu, bohužel si nevšimli, že v pokoji leží i nezralé jednoměsíční dítě. Mimino je anemické, spavé a slabě dýchá. Teď nedýchá vůbec, hlásí Honza od uzlíku. Začíná resuscitace, naštěstí se malá hned chytá. Ondra se Sharon jdou na WR, Honza si bere první hlídku u inkubátoru.

S ambuvakem začínáme tancovat čardáš. 20 minut dechu – pauza – 10 – pauza – 5 – 2, pak už neustále. Léky, cukr, teplo, stimulace. Když začne na chvíli dýchat sama, bere Sharon do ruky fýzák a z flašky vyrábí improvizovaný CPAP. Neskutečné, jak si tu dokáží poradit. Řešíme převoz. Potřebuje ventilátor nebo přinejmenším opravdový CPAP. Do cesty se staví peníze, infrastruktura (jediné ventilátory jsou v Kampale tři hodiny daleko), konzultace manažera převozových grantů. Když je domluveno, přijde zpráva z hlavního města. Prezident nechal zatknout Bobiho Winea, poslance, populárního zpěváka a hlavní tvář opozice. Začalo se střílet, začala se pálit auta, Kampala je v ulicích. Váhá se s převozem. Když pak sanita opravdu vyrazí, máme za sebou šest hodin resuscitace. Ale holka žije.

Žijí také oba prckové z minulého týdne. 600 a 1800 g. A daří se jim dobře. Už jsou i na mléku. Nevíme, jakým zázrakem, ale vždycky nás ten pohled nakopne.

Mimochodem jméno Bobiho Winea, vlastním jménem Robert Kyagulanyi Ssentamu, si zapamatujte, možná o něm ještě uslyšíme.

O půlnoci klepe Bára, která jela se sanitou. V univerzitní nemocnici je nechali vyplnit půlhodinový dotazník, ze kterého se dozvěděli, že pacientce je měsíc. Měsíční děti proti všemu, co zaznělo v referovacích telefonátech, nepřijímají. To fakt nemohli říct? Zbývají klasické govermentals. Ty přijímají, ale nemají ani ventilátor, ani CPAP. Dokonce ani dětský ambuvak. Chudák holka, cestu zpátky by nedala, zůstává v jedné z nich. Bára je ještě červená jak na sestry v první nemocnici řvala. This is Uganda – zazní klasická odpověď.

Úterý

Hledáme Sharon, asi jsme tu sami. Dozvídáme se, že je u ředitele. Po odchodu Joela má teď spoustu práce a noví doktoři nastupují až od září.

Na sále breech – porod koncem pánevním. Všichni tři si bereme kožené, jakoby řeznické, zástěry. Rozdíl je v tom, že u řezníka tolik krve neteče. Oba šijeme lacerace. Ondra na prckovi, Honza na matce. Dítě je statečné. Zato Honza se potí až na ponožkách, když honí s jehlou vyděšenou matku po porodní posteli. S vděkem vzpomíná na Elišku, která mu šití ukazovala, a dává jí za pravdu, že je to fakt tricky part.

Jdeme na nákupy! Zítra jsme zvaní k jedné midwife na oběd či na večeři. Volíme večeři, to už bychom mohli být vzhůru. Tržišti kraluje houser, na svých rozložitých nohách se kolíbá ze strany na stranu a na všechny si otvírá zobák. Kočky berou roha. (Křídlo balí pařát, pamatuješ, Tomáši?) Několik chatrčí beze zdí, s obrovskými dřevěnými pulty, na kterých to hraje barvami. Všichni tu prodávají to samé. Matooke, egg plants, silver fishes, rajčata, cibule, česnek, dřevěné uhlí, zelí, prostě vše.

Podivné jsou nákupy černošské. Beze slova přijdou, ukáží na zboží, odevzdají peníze, beze slova odchází. Nejhlučnější je tu hned po houserovi Honza. Aby si pan Kráčmar nerejpnul.

Vracíme se domů, ženské před naším brlohem dřou na políčku. Jako praví gentlemani se chápeme násad. V tom gentlemanství ale spočívá zásadní problém. Naše jemné pracičky zcela odvyklé manuální práci (zdravíme táty) značně protestují. Ondra vypadá jako jeden velký puchýř, ze kterého koukájí nos, oči a uši. Honza už praskl, tak je na tom líp. Jsme jako atrakce, škoda ztraceného klobouku, mohli jsme vybírat. Natáčí si nás polovina nemocnice včetně Sharon a pana Stouna. A co takhle GDPR? Nojo, zlatá Evropa.

Po těžké dřině je třeba schladit vyprahlé hrdlo a potěšit zkroušenou duši. „Jdeme na jedno“ je i tady nebezpečná fráze.

Jdeme na jedno. Čas 6:36 p.m. Do osmi zpátky, Kiska má projev.

Čas 12:35 a. m. Yes, Hello Betty, no, he is not at home yet. Bye, see you. Ondra pokládá telefon.

K bráně se šine bledá tvář. Doprovod midwife domů protáhl tropický slejvák, který si vynutil shlédnutí tří epizod filipínsko-indicko-korejské telenovely. V hlavě je prázdno. Hello – volá na stráž. Ta vyleze a kouká. Are you gonna open, please? Nic. Hello, I am dr. John and I live here. Could you open? Nic. Honza si sundává pletenou čepici od Betty, aby ho bylo poznat a přemýšlí, co se děje. Strážný asi taky.

Where is your friend!? houkne najednou. Co? You‘re not together?!! No už i ty si z nás dělej srandu, že jsme siamský, dožírá se Honza. Ještě nepřišel? HE IS HERE! Tak co je za problém? He came five minutes ago, in the skirt. Hm, tak to všechna čest panu Kalinovi, zalituje Honza, že to neviděl na vlastní oči. Doma ho najde, jak vaří kafe s rýží. V sukni - jako správná hospodyně. Běž si umejt ruce!

Středa

Ondra uklízí, Honza nakupuje. Dnes přípravy, ve čtvrtek vyrážíme na Mt. Elgon – největší samostatný sopečný masiv v Africe. (Vrátíme se v úterý a do té doby budeme bez blogtvořících pomůcek) Kámo, volal mi James, máme přijít do officu, myslíš, že je průser? Třeba zas bude potřebovat pomoct spravit pračku jako posledně.

Když pračku spravíme, ředitel se ptá, jestli půjdeme na procházku. A jéje, průser.

Ř: Andrew, you like Buikwe very much, do you?

O: ...Yes

Ř: And you like enjoying nights out there, do you?

O: ...of course

Ř: Guys, enjoy responsibly. At least you should take condoms when going out.

H: Actually, we didn‘t go out for sex.

Ř: Who was talking about sex?

H: Hm, so what do you use condoms in Africa for???

Všichni tři vybuchneme smíchy. Nemocnice je v dobrých rukách a James to s lidmi umí.

Vyhnali jsme ještěrku z ráje. V pokoji je čisto, že kontrolujeme, jestli jsme si nespletli dveře. (mami, fakt, jen jsme to zapomněli vyfotit O:)

Večeře u Felisty připomíná výkrm svatojánských hus. Porci pro tři až čtyři obézní Američany zvládne Ondra za dvacet minut, Honza to vzdá. Dobrá jsi cérečko, dobrá kuchařka, aj Bože.

S plným břichem se loučíme. Příští středu po návratu se těšíme na shledanou.

Děkujeme a televizní srdíčko a fousatý duck-face od nás vyhrává slečna Kristýna za záchranu mise slivovicí (vynikající), básničkou, horou čokolády (chyběla nám) a žvýkačkami (chyběly lidem kolem nás)