Hakuna s Matátou

asattumuenda anna

Out reach!

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Asattumuenda – Třicet devět

Anna – Čtyřicet

Eduuka – Obchod

Akaduuka – Krámek

Ejambiya – Mačeta

Dnes se stalo cosi prapodivného. Po třech měsících jsme se poprvé rozdělili. Náš amniotický vak tak byl nevratně narušen:

Ondrův den:

V šest ráno zvoní telefon. Na sále dělají císaře, na oddělení připravují druhého. Pomáháme s přípravou a transportem. Nestihli jsme kafe, i tak se probíráme rychle. Operace měla jenom jednu komplikaci, při zašívání kůže se mi udělalo zničehonic zle. Skončil jsem na vedlejším operačím stole. Honza se samozřejmě rád zapojil a mrsknul mi na obličej ledovou hadru. Aspoň si myslí, že je užitečnej. Neboj, však oni ji došijou bez tebe...

Už podruhé mě dnes někdo budí a to dvěma kilogramy čerstvě nasbírané Robusty. Opět do obličeje. V tom klepe Grace a nabízí jednomu z nás účast na Out reach. Kámo, dneska ti kryju záda!

Joel na WR mluví s matkami na oddělení Lugandou, jako vždy plně rozumím a významně pokyvuji hlavou. Jednu z nich proklela čarodejnice, prý nemůže porodit spontánně, žádá si operaci. Třetí císař a to ještě nebyl oběd. Asi mě dnes taky někdo proklel. Alespoň, že se mi nestýská. Na chirurgickém leží kýla bez peněz. No to jsem zvědavej, kam ji dneska nacpem.

Při třetím císaři jsem již nabyl síly. Energii dodala zlověstná zelená tekutina s vyšším obsahem cukru než je ho v cukru samotném. Říkají tomu Mountain Dew a u nás to pije jenom Honza. K tomu pár sumbus. Velebím ho za nákup. Přecijen se začíná stýskat.

Čtvrtého císaře hlásí na třetí. Deset minut na oběd a zpátky na sál. To už mi Honza neuvěří! Nakonec asistuje Bára. Škoda, mohl jsem mít hattrick.

Je kolem páté, musím si dát konečně kafe, pak zamést, umýt nádobí, sesbírat a poskládat prádlo sobě i Honzovi. Jen aby se pantáta nezlobil, až přijede domů! Při skládání jeho trenek mě málem srazí charitní auto ze kterého řve nejenom motor. Na předním chladiči vlaje peří.

V deset jdeme na pátýho. Zase jednou řada na Honzovi. Jdu se uklidit dozadu s Káťou. Učí mě skládat nástroje na sterilizaci. Jí to sluší a já usrkávám 5% glukózu z flašky. Klukům to trvá dlouho, asi mají nějaké komplikace. Jdeme spát úplně hotoví.

V šest třicet budík. Dnes máme jet s ředitelem do Kampaly nakoupit vybavení pro nemocnici. Třeští mi hlava, že se ani neposadím. Honza je v komatu. Nereaguje ani na blikající čelovku přímo do obličeje. Snad na nás nic neleze. Omlouvám se Jamesovi, dneska to nedáme. Probudím se o půl druhé. Honzovi je asi taky blbě, vypadá jak po kalbě.

Honzův den

V šest ráno zvoní telefon. Na sále dělají císaře, na oddělení připravují druhého. V průběhu Ondra bledne. Nakonec se mu zamotá hlava a musíme jít vedle. Podle mě má mikční synkopu – závrať starců se zbytnělou prostatou, pokud tlačí nebo dlouho stojí. Schladit čelo, nohy nahoru, ať chytne aspoň nějakou barvu. Albíni jsou v Africe buď za bohy nebo je sežerou. Nehodláme riskovat. Pak se panáček doma složí na postel a usne. Jestli má málo cukru, mohla by ho probrat Mountain Dew a sumbusa. Akorát já po tom na přednášce vždycky usnu. Jo a Rose nám sehnala čerstvou kávu ze stromu. Budeme sušit. Jemně Ondru budím a kávu mu ukazuju.

Out reach! Snili jsme o tom před cestou do Afriky. Výjezdy za vyhledáváním nemocných do odlehlých vesnic. Dřív se jezdilo hlavně za leprou. Dnes vláda platí záchyty HIV, malárií a břišního tyfu. Tři sestry, řidič a já. Zastavujeme 30 km od nemocnice na školním dvorku nad Viktoriiným jezerem. Srotí se kolem nás děti a když utichne křik - Muzungu, Muzungu - odčervíme je (tabletkou). Budeme si muset s Ondrou před odletem taky dát. Jestlipak se mu už stýská?

Začíná se scházet vesnice. Out reach se oznamuje přes místní Elite team (vesničtí zdravotníci) týden dopředu. Dělíme se na tři stanoviště, jedno testuje HIV, Grace vydává léky, my předepisujeme. Kolem nádherný výhled na jezero. Skončíme kolem páté a holky se chtějí podívat do rybářské vesnice.

Všude sítě, lodě a neskutečný smrad. Vláda omezila rybolov u břehu na několik málo pobřežních měst, ryb v jezeře totiž značně ubylo a predátorů taky. Krokodýli si daleko častěji z hladu troufnou na člověka. Vezmu Ondrovi nějaký silver fish, snad mu není ještě blbě. Zejtra to chce udělat testy na malárii. Musím pak doma trochu uklidit a poskládat prádlo, ať má pantáta klid. Už se trochu stýská.

Po cestě trefíme kohouta, na hrbolech se standardně zrychluje na 90 a kdo neuhne, jde do polívky.

Večer je nám oběma dost blbě. V deset chceme psát blog a spát, ale volají nás na porodnici. Dítě má zrychlený tep, infekce nebo jiný stres. Takže jdeme na císaře. Děloha nám s Joem strašně krvácí, ale nakonec se to podaří zastavit. Na matku nepůsobí dobře anestezie, dostává kombinovanou v maximální dávce. Přiznává pak, že dost pije. Moje jubilejní 10. asistence při sekci, mimčo je snad v pohodě. Ráno chceme jet s ředitelem na nákupy.

O půl druhý v noci emergency, Joel s Edwinem chtějí jednoho na sál. Ondra to zaspí. Máma od pěti dětí, kterou jsme řezali večer masivně krvácí. Shání se krev, protože se někde zasekla. Není ještě úplně teplá, ale je to buď anebo. Letíme na sál, rychle skočit znovu do břicha. Joel s Brendou dělají hysterektomii (pokud se nedaří zastavit krvácení, poslední možnost je tu vyndat orgán). Lítáme všichni, ti u břicha šermujou skalpelem a jehlou, anesteziolog žongluje s léky. Přístroje hlásí divný srdeční rytmus, nejspíš začala fibrilovat. Hned nato srdce přestane. Začnu resuscitaci, sval chvíli běží, pak se zase zastaví. Teď už nepřestávám a minuty běží, Joe dodělává dělohu. Když na pět vteřin zastavíme na hodnocení, srdce netluče. Kontrolujeme reflexy. Čas úmrtí 4:15. V hlavě prázdno, uklízíme mechanicky sál. Sestra jde za příbuznými ven, v minutě vybuchne křik na celou nemocnici. Jdu domů v pět ráno mezi plačícími s pláštěm přes ruku a hlavou u země.

Ráno píšeme Jamesovi, nákupy nedáme. Budíme se o půl druhé a Ondra se ptá jestli je mi taky blbě. Asi si nic z noci nepamatuje.

Pátek

Bereme si volno, Ondrovy testy jsou negativní, zaplaťpámbu. Dáváme sušit kafe a těšíme se, že si uděláme vlastní.