Hakuna s Matátou

Annamukaga - Annamusatu

Ow‘amaalo

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Annamukaga – Čtyřicet šest

Annamusatu – Čtyřicet tři

Ow‘amaalo – Pozpátku

Okuvebaka – Spánek

Emeeza – Stůl

Entebe - Židle

No nic, tak dobrou. Ranní pachuť z aloe střídá pachuť z loučení. Párty to byla skvělá, ale stejně je na hovno, že Joe odchází. Odteď to bude celý naruby. Jinak by to byl skvělej čtvrteční večer. Alespoň, že nám ty košile od Betty seknou.

Jdeme do KK. Dnes neduní hudba až do nemocnice. Snad si zatancujeme. Joel, Edwin, chlápek z laborky, Feliiista, Ramulah a my. Se slovy „What about me today?“ se přidává Hilda (znáte z minulé návštěvy KK). O tři piva později už to roztáčíme na parketě. Honza naučil Hildu polku, to by se mělo zakázat. Původní předpoklad, že tanec a pivo pro ni bude levnější než sex, se rozplynul. Odmítání prostitutky nás vyšlo pěkně draho. Čerstvě vyprané košile Magicem smrdí i přes košili v druhé vrstvě.

Obě děti z úterý se mají k světu – i ten malej drobeček. Světe div se.

Pereme v ugandském prášku. Tak se ukaž Magiku. Prádlo je sice naložené dva dny, jak nebyl čas, ale takhle by smrdět nemuselo.

Na řadu jde Ondra. Konečně čtvrtý císař – elektivní, dnes druhý. Honza se od břicha přesouvá k zadku. Mok začne odkapávat než si pomyslí, že sakra, určitě jsem to píchl vedle interspinózního vazu. Šup anestezii do páteře, děkujeme štěstí začátečníka za pomoc. Ondra si mne ruce s dezinfekcí. A hrome, tlak padá dolů kdesi pod stůl. Joel se chápe skalpelu a Ondra má zase po ptákách. Honza čte jako správný anesteziolog noviny.

Nechceš si jít říznout toho prvního, abys zase neměl pech, říká Honza? V pohodě kámo, seš na řadě. Ondra se dere do páteřního kanálu. Když se objeví mozkomíšní mok v jehle, z radosti sjede mexickou vlnu. Could you elevate your legs please, testuje své dílo? (Při spinální anestezii se zavede dlouhá jehla do páteře a aplikuje se znecitlivující látka. Vyřadí se jak citlivost tak pohyby dolní poloviny těla. Pacienta proto na zkoušku žádáme, aby zvedl nohy.) Sure, I could. Mává nám jednou nohou, druhá leží jak leklá ryba na stole. Valíme oči. Jak praví klasik, jedna noha netleská. Tak znova.

Dopoledne Honza dostává za úkol přijmout pacientku a napsat ji papíry. Tak už nás ty potvory bílý dohnaly i tady.

Poránu jsme strašně vymletí. A Ještě ke všemu nás Joel popíchne, ať ochutnáme štávu z aloe, která tu roste. Kapka na jazyk a už prskáme hořkost ven jak křečci. Gynekolog se láme smíchy v pase. Kluci, to je medicinal plant, je v ní spousta chininu, dobrý na malárii.

Večer sedíme s doktorem u Jane a popíjíme pivo. Snažíme se pochopit, proč odchází. Je nám z toho smutno.

Helen s Joelem potřetí otevírají pacientku po císaři. Ta holka má fakt smůlu. Jindy bychom se asi bavili tím, že stehy na jejím břiše vypadají jako obličej Hannibala Lectera a litovali, že se tak špatně hojí, dnes nám ale vrtá v hlavě Joel a jeho odchod.

Třetího císaře nestihneme, Brenda už je oblečená. Škoda. A navíc se tím posouvá pořadí.

Ondra střídá Honzu. Teď už spěcháme, říznout tě nechám zítra, říká Joel, máme tam přichystané dva elektivní. Nejenom, že se Ondra těšil, ale hlavně se Honza dostává do pořádného vedení. (Jinak ale nesoutěžíme (jen si to počítáme))

Honza je na řadě na císaře. Vytáhne kluka. Zase. Za pět operací jich vytáhl sedm (mohou za to dvojčata). 140 % úspěšnost. Soudruzi, mohl bych se ještě zapsat do strany? Plnit plán by mu šlo, jak vidno. Ale už by to taky chtělo porodit holku. Joel se Honzy ptá, jestli se někdy rozcházel se slečnou. Honza zachmuřeně vzpomíná. A jak na to prý šel? Proč se ptáš? Protože vás mám kluci rád a pozítří odejdu, nevěděl jsem, jak vám to říct. Rána do hlavy.

Točíme s Betty video pro kamarády. Nechce se jí na polední sluníčko. Máme opalovák, chceš půjčit? Sunscreen? Právě jsme ji naučili nové slovo. Kamera má problém s kontrastem, alespoň že se ta nová košile vyjímá.

Ráno se probudíme úplně mrtví.

Úterní večer oživí telefonát domů. Aparátu se chápe náhodou poblíž se vyskytující děkan lanškrounské farnosti. Z rozhovoru vybíráme publikovatelné části, zbytek redakce nahradila hvězdičkou:

Ahoj Zbyšku. No ahoj chlapi ***************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************** Tak se kluci mějte hezky a dovezte mi jeden lístek tabáku. Spánembohem.

Měli bychom jít za Betty. Nechce se, ale člověk musí zvednout zadek, aby se mu něco mohlo začít líbit. Aspoň tátové to furt říkali, tak to zkusíme. S prvním pivem jim začínáme dávat za pravdu. Hele, to jsem ani nečekal, že se mi tu bude dneska tak hezky sedět. Betty odskočí dozadu. Něco pro vás mám, přináší dvě nádherné košile. A teď se podržte, ušila to jako dárek za dva dny, míry odhadla od oka a naprosto přesně (tak proto nás posledně tak objímala). Látka je krásná, africky veselá. Vyrazila nám dech.

Po mši kropíme sanitku svěcenou ledovcovou rwenzori minerálkou z plastu. Teda kněz kropí, i když s křtěním už jisté zkušenosti máme. Je tu celá nemocnice, přišla i Hanifah s mimčem. Včera přivezená sanitka je velká událost. Ondra se dere k houkačce, ale řidič Joseph v sobě objěví ještě trochu většího puberťáka a v (jindy tak tichém) Buikwe rázem není slyšet vlastního slova.

Na mši přicházíme včas. Není to ale k(K)upodivu nejzajímavější úkaz následující hodiny. Vedle nás stojí jedna z našich císařoven. Nádherná Hanifah. Muslimka. Kámo, nejsme někde blbě? Ondra se zarazí v půlce křižování a gentlemansky ukazuje místo k sezení. Později se dozvídáme, že otec dítěte je křesťan. Rozhodli se, že malou pokřtí a tak tu s ním teď stojí. A dokonce zná a zpívá písničky. Všichni ji tu vítají a je to super. Zdravíme pana Okamuru.

5*1=7 Druhá dvojčata za tři dny (a pět operací) kazí Honzovi násobilku. Porodní váhy náladu. 600 a 1800 gramů. Osud těžšího mimča bude hraniční, u menšího nepochybujeme. Máma je v pořádku. Děti křičí. Aspoň tak.

V pondělí nebylo operování a tak se nám vstává čile.

Včera neděle byla. Z počátku pracovního týdne si dovolíme čtenáře upozornit jen na zvláštní fakt, že Afrika stimuluje fantazii přišedších a úměrně tomu vypadají i sny evropanovy. Z pestré nabídky vybíráme dva pondělní. Poznamenejme na okraj, že trochu strašidelné je i to, že v obou vystupujeme oba:

Sen páně Honzův: Kamaráde, tak jsme byli spolu na vejletě v Severní Koreji a nějak jsme se dostali do armády. No a tys z toho měl hroznou srandu a Kim Čong-Una, kterej chodil jakože na inspekce, ale ve skutečnosti nám kradl dolary a svačiny, jsi vždycky popichoval. Já pak trnul, kdy nás nechaj zavřít a jestli se nám podaří utýct, ale nakonec jsme zjistili, že korejský hory u hranic s jihem jsou fakt hezký a tak jsme se nechávali posílat na mise na 38. rovnoběžku, kde jsme chodili s pár rákosníkama a kulometama po horách a fotili si výhledy.

Sen páně Ondrův: Mně se zdálo, že museli redukovat počty studentů na gymplu. Odejít měli zřejmě ti nejslabší. Samozřejmě vyrazili mě a musel jsem nastoupit na zemědělku. Alespoň jsem to měl hned za barákem. Jo a ty vole, v lavici jsem měl sedět s tebou! Taky tě vyrazili. Hned mě napadlo, že budu mít alespoň od koho opisovat, problém byl, že jsi jako chodil do jiný třídy. Věrně spolu kámo, věrně spolu...