monana

Muddayo mu dwaaliro?

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Monana – Osm

Dwaaliro – Nemocnice

Olususu - Kůže

Maama – Máma

Eŋŋoma – Buben

Muddayo mu dwaaliro – Vracíte se do nemocnice?

Nedělní retrospektiva: Věříš tý omeletě? Jasně, už jsme za tu chvíli naočkovaní, sneseme všechno.

Pondělí: Ondra nemůže najít Honzu. Ten se mlčky vrací pobledlý a malátný. Stalo se nevyhnutelné. Vyrážíme do nemocnice. Sestra Sharon se ptá, jestli jsme se už dnes pomodlili. Opáčíme, že již od pěti od rána ležíme v posteli a modlíme se za ni (s pátou je to pravda – dvouhodinový projev z rozhlasu má slovní kadenci Eminema, agitovanost Che Guevary a je příjemný jako jihoafrický fotbalový fanoušek s vuvuzelou - v úterý se konají místní volby). Stejně ale míříme do kaple. Pod oltářem se modlí čtyři bubny. Ondra u nich sedí dřív, než řekneš amen.

Před general ward sedí sedm vyléčených otrav ze včerejška a zubí se na nás. Ondra na ambulanci s CO, Honza s Dr. Katanovou (jmenuje se taky Sharon, není ale v řádu a nevlastní knír) na ward run. V poledne chceme jít na oběd. Dr. Sharon se nám směje. Ve dvanáct tu přeci nikdo neobědvá! Za deset minut hlásí císaře. Dnes Ondrova korunovace, Honzu střeva vylučují z akce. Až do dělohy je vše OK, mimčo je ale placaté, nebrečí. Resuscitace. Nervozita. Na stole se staví rozsáhlé krvácení z dělohy, doktorka štěká rozkazy za sebe směrem k hloučku kolem dítěte. Mr. Stone, anesteziolog, holčičku nakonec rozdýchá, ta za chvilku křičí na celý sál. Ondra došívá kůži a opět sundavá promáchané oblečení. Doktorka si konečně oddechla, směje se, dnes si prý oběd zaslouží jenom Ondra, Honza nepracoval. To víš že jo, opáčí Honza a jde uklidnit střeva fazolemi od Henryho na růžku. Pro jistotu přidáváme cibuli. Oběd na terase. Sousedčinu slepici dnes na odpolední vycházce nově provází čtyři černá kuřata. Nejsou kuřata žlutý, ptá se Honza? Seš v Africe, vole...

Přijíždí MP – matka představená. Že prý nám veze nějaké ovoce a vodu. My si stejně ale myslíme, že se jí nechce učit na zkoušky. Prokrastinuje! Ze slušnosti poděkujeme. Ovoce prazvláštního tvaru a ještě zvláštnější chuti. Břichu na klidu nepřidá. Asi založíme řád svatého Inokuláta.

Dnes jdeme k Jane! Nemocnicí doslova probíháme! Jen pivo, slovíčka dneska nedám, hlásá Honza. Betty (dcera Jane) nám přináší dvě piva a významně se zeptá. Dneska se jako učit nebudete? Poslušně vytahujeme notes a sedáme do lavice. Celá stránka. Dopisujeme blog, spát jdeme ve dvanáct. V pokoji je nedýchatelno. 

Ranní modlitba

 Informovaný souhlas

 Dr. Katana

Šití dělohy

 Bettyina večerní škola Lugandy

 Jane

 Večerní návraty