Hakuna s Matátou

mukaga - musanvu

Anna Theresa, Embuzi a Boda boda

Dnes si prosvištíme anglická slovíčka v místním podání:

(Slovíčka z Lugandy chybí z důvodu uvedeného v posledním odstavci;)

Šošo voko – Social worker

Dabebe – The baby

Fanešol astabo – Financially unstable

Ake – O.K.

„Dabebez ake, ba ha maze z fanešol astabo, zo wi nida a šošo woko“ - The baby is O.K., but her mother is financially unstable, so we‘ll need a social worker.“

Sobota

V devět odjíždí miniautobus do Jinji. V 9:40 je už plný. My s Annou Theresou a muzungu Bárou sedíme za řidičem. V 10:10 je bus plný po ugandském způsobu (x2). Vyrážíme. Před námi hoří pole. Viditelnost klesá, rychlost stoupá. Řidič ve snaze ušetřit naše plíce proletí stovkou po neviditelné polňačce. Neuhýbáme, troubíme. Motorka uhne v poslední vteřině. Pičipiči křičí nejenom místní. Ugandská silnice má jediné pravidlo: Někdo nakonec vždycky uhne.

Jinja. Dvoumilionové město u pramene Nilu o rozloze Rožnova pod Radhoštěm. Chceme si vyfotit několik lidí na tržišti, ale narazíme. Nikdo nechce, důrazně gestikulují. Divíme se, zatím se všichni fotili rádi. Jiný kmen – říká Anna – tady se bílým nevěří. Muzungové podle nich podporují homosexuály. A homosexualita tady – to je lepší být zloděj, nebo vrah! Anna nás vede do chudinské čtvrti. Pro Evropana něco nepředstavitelného. Na korbě náklaďáku přejíždíme celé město až k prameni Nilu. Řidič odmítá peníze. To nebyl Uganďan, ale Ind, vysvětluje Anička.

Chlápkům s kalašnikovy platíme vstupné (pro cizí 6x více než pro místní). Nil z větší části vytéká z Viktoriina jezera, 30% pak z pramene nedaleko Jinji. Voda rozděluje zemi na dvě z mnoha tradičních království – Bagandu a Basogu. Většina problému se zde řeší na kmenové úrovni a místní králové mají mnohdy větší roli, než prezident. Anna patří k Bagandě, práci sežene daleko lépe, než lidé z kmene Alugvala, Bakonijo, Banyori nebo třeba z Bakakwy. V Bagandě se mluví Lugandou, ze které jsou naše tradiční lekce, Svahilsky tu mluví málokdo.

Anička, účetní z našeho zařízení. Dva roky nebyla mimo nemocnici. Je jí 27 a nikoho nemá. Dobrovolně. Za vydělané peníze podporuje rodiče a svých 6 sester. S velkou vděčností, že mohla sama studovat. Její hlavní cíl je umožnit sestrám studium a důstojný život, tak aby neskončily v patnácti se dvěma dětmi, které jsou v Ugandě v tomto věku často důsledkem znásilnění. Lidé by se měli chovat zodpovědně, 2 děti jsou maximum, vždyť se počet našich obyvatel za posledních deset let ztrojnásobil, říká. Z jejího vyprávění je cítit frustrace inteligentního člověka, který si uvědomuje situaci kolem sebe. Zveme ji na rybu, snad si svůj první výlet po dvou letech užije.

Každý má své hrdiny. Autobusák polepil vůz samolepkami Kim Jong Una, Idi Amina, Kadáfího, Hitlera, Husajna a Usámy bin ládina. Bon voyage!

Neděle

Poprvé na boda boda (mototaxi indické značky Boxer pro 2 (rozuměj 5) lidi). Honza má podle Ondry špeky, alespoň je čeho se v té rychlosti držet. Po dvouhodinové anglické mši (celé v Lugandě) hledáme hospodu. Banánovým lesem, do kterého jsme zabloudili se line hukot bubnů. Vydáváme se za ním. Po osmi kilometrech chůze se dostáváme do víru bujaré zábavy. Křik I love Jesus, Halellujah – už zase! Zlatou fólií oblepený kostelík protestantsko-katolicko-charismaticko-kdovíjaké církve sionistické. Pastor nás vítá. Hodinové kázání o božím zázraku naší přítomnosti. Přemítáme o zázraku bilokace do hospody. Pastor se ptá Ondry. Ten se ujišťuje. To jako jestli jsem pokřtěnej? Ne, obřezanej, vole. Záchvat smíchu se ztrácí ve všeobecném Halellujah. Hele, mají zavřený oči a ruce nahoře, šance zmizet. Kostelík zdárně opouštíme po 2 hodinách. Dnes chybí už jen mešita.

Průsery začínají větou: Dnes se nic neděje, jdeme k Jane na pivo. Nejdeme. Volá James. Chytla škola, vezou nám 7 otrávených puberťaček. Hm, na to u nás nepotřebujeme požáry říká Honza navlíkaje si rukavice. I.v. vstupy, fýzák do žíly, budou v pohodě. Císař boří plány definitivně. Dr. Sharon je zřejmě samurai. Honzova asistence spočívá v hbitém uskakování před poletujícím skalpelem. K asistenci se dostane i Ondra. Při zašívání kůže totiž vypadne proud. Všichni až na Ondru zmizí Honzovi ve tmě. Ani zub pod rouškou nezasvítí. A černou ve tmě nezašiješ. Ondrova čelovka a jede se dál. V 11 končíme, Jane má zavřeno, jsme bez slovíček, sorry jako!