Hakuna s Matátou

abilimusatu abilimunya

Totuula ku kitanda!

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Abilimusatu – Dvacettři

Abilimunya – Dvacetčtyři

Totuula ku kitanda! – Do not sit on a bed!

Kuzina – Tanec

Endongo – Hudba

Omukolo - Párty

Jsme vyřízení! O zkouškovém nejčatější věta, tady trochu překvapení. Jinak je to tu ráj pro duši i tělo. Klid, pohoda, když se řeší problémy, jsou skutečné a můžete si být jistí, že ta věc dotyčného opravdu pálí. Dneska nás vypekla zářivka. Když chcete doma spát, jednoduše zhasnete. Když chcete spát tady, vypnete světlo a do 10 vteřin se zase samo zapne. Pokud začne po deseti minutách blikat, je to dobré znamení, že v brzké době samo zhasne. Trochu z toho podezříváme Bernie. Představujeme si, jak sedí v centrále a bliká nám s dálkově ovládaným světlem. Docela legrační představa, protože jinak maká tak, že netušíme, jestli chodí vůbec spát. Dneska nám zapomněla zhasnout úplně a pět hodin spánku pod plným světlem si vybralo svou daň. Ráno se plazíme do nemocnice s opuchlými víčky jako kdybychom svařovali bez brýlí. Ondra během vizit tu a tam testuje měkkost postele. Dokonce i na porodním sále. Dost možná první chlap, co tu ležel.

Odpoledne mše za neděli. Večer se jde do KK baru. Po zpackaných zásnubách se těšíme na tanec s místníma. Vytváříme nemocniční pařící brigádu! Hlasitost hudby exponenciálně narůstá se zkracující se vzdáleností od baru. Místo je zakryté plentou, uvnitř překvapení. Na parketě nikdo, u baru pár chlapů, dvě holky, jedna z nich servírka. Volíme tedy variantu stůl-pivo, místní stůl-limo, povídáme a předstíráme, že něco slyšíme. Snažíme se DJ přesvědčit, aby hudbu lehce ztišil. Neslyší nás.

Honza se zapovídá se servírkou. Grlz ár dér, jo nou? No jo, ale kde? In rumz behajnd, vejtan for ju. A tancovat asi nepudou, že.. Zu ju want? For 5000, kandom fry. Ne. Wáj? Honza zablekotá něco o slušných klucích. An zu ju want mi, for fry? A nechceš nám spíš o sobě něco říct a dát si s náma pivo?

Lidi, 5000! 29 korun!!! Buikwe je chudá vesnice a žije se tu za málo, ale tohle? Nejsme velkými fanoušky žádné prostituce, nicméně ta cena - oběd stojí tři tisíce, fazole jeden, mototaxi patnáct set. Holek je nám líto.

Jeden ze známých chce jít dozadu za holkama a potřebuje půjčit. What are you doing? You have a wife and kids at home! No však si vezmu kondom, nechápavě se na nás otočí. Musíme si o místních poměrech zjistit víc. Radši dopijem a půjdem. Všichni. A tanec zase nic.

Ve středu přiváží Matka Představená kafe. Rozmazluje nás, ale my se nedáme! Určitě má výčitky kvůli žárovce. Dobře jí tak. Po cestě někde sbalila dva akademiky z ČR. Jsou na devět měsíců v Kampale a rozjíždějí spolupráci mezi univerzitami. James je provází nemocnicí. My se připojujeme a zveme na kafe. Díky nim objevujeme v areálu dosud nepoznané. Například před barákem nám roste datlovník. Jen je divný, že to není palma, ale normální strom.

Odpoledne na nás zaťuká další muzungu. Pré Eliška z Holomóca, píše tu diplómko na faktóre ovlivňujóce školnó docházko. Vypadá přísně, ale slivovici neodmítá. Prý je tu ještě jedna Slovenka a jedna Američanka. Tolik cizinců snad nemáme ani v Lanškrouně. Ještě pár a můžem se hlásit o práva menšin.

Řeči o škole nám připomenou, že jsme v třetině a konec se blíží. Chytáme neveslost. Honza panikaří, že na návrat do zrychlené západní společnosti není připravený. Ondra si dřepne na turka a mlčí. Naštěstí je v lékárně ta krabice léků s několika sty tabletami darovanými depresivními pacienty z ČR. Návrat bude veselý. Tak jako tak.