Hakuna s Matátou

abilimusanvu abilimumonana

Sula bulungi!

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Abilimumusanvu – Dvacetsedm

Abilimumonana – Dvacetosm

Amasanyalaze - Elektřina

Okwooza – Praní

Missa - Mše

Sula bulungi - Dobrou noc!

V sobotu se chceme konečně vyspat. Budík je nastavený na příjemno, bohužel se nedostane ke slovu. Muzungu, how are you! Honza budí Ondru. Zrovna volá Sharon, na sále bude císař. Rychle zuby, zalít kávu skoro teplou vodou a běžíme. Ondra má velký den, klepe se před prvním císařem, Honza mezitím luští s foťákem záhadu dvouhlavé slepice na dvorku. Teamwork again. Ondra to schytá. Emergency a krvácí úplně ze všeho, operace se trochu protáhne. Všichni jsou vpořádku, vycísařili jsme druhýho kluka v řadě, což je tu veliká výjimka. Máme radost! Ondra píše operační protokol.

Honza kupuje k snídani chapati, za márnicí stejně chutnají nejlíp.

Do dvaceti minut jsme zase na sále. Honza musí vždy v Ondrovi vzbuzovat pocit méněcennosti. Řeže svoji první HIV veselou pacientku, vyšší bere. Navíc to zvládá v polovičním čase a s mnohem krásnější jizvou. S tímto názorem se ztotožňuje celých 50 % obyvatelstva našeho pokoje – včetně ještěrky, gekona, vosy a zakuklené housenky.

Muzungu B nám mezitím trochu postonává. Chceme ji vzít do nemocnice, nechce, tak nejedem. Jdeme do lekárny a hrajeme farmaceutickou tombolu. Odoláme diazepamu, kolem ketaminu projdeme se zavřenýma očima, nenecháme se svést vilným haloperidolem a nakonec najdeme, co hledáme. Muzungu neumřel a dokonce mu je líp. Tak to už je na diplom.

Honza slastně usíná vyčerpán svým výkonem na sále. (Na medicíně máme fb konverzaci Spící a mrtvá individua – fotí se tam spolužáci přistiženi při spánku kdykoli během nepřístojné chvíle. Honzovy fotky zabírají 40 % celého prostoru.) Ondra se ptá Honzy, jestli ho má budit, Honza nechává otázku bez odpovědi. Ondra pere své tři dny v prášku naložené prádlo. Nakonec to nevydrží a běží se domů pochlubit první bílou ponožkou vypranou zpět doběla. Vyšší bere a tohle dnes nic nepřekoná.

V neděli je mše, mše je v devět, je devět, voba jsme medvěd. Ve čtyřech na jedné motorce přijíždíme do kostela. Je půl desáté. Mše stále není. Farář dodržel akademicko-africkou padesátiminutovku. Délka kázání je cca Duka a půl (gratulujeme Vatikánu k první náboženské SI jednotce). Vylézáme zmoženi a obráceni.

Po obědě chceme jet s Muzungu do nemocncie, nechce, nejedeme. Chceme ji dát prášky, nechce, nedáváme. Chceme jet na výlet, leje, nejedeme. Jdeme se podívat do nemocnice. Všude klid, jen na novorozeneckém se šermuje s ambuvakem. Do prdele, už zase!

Čtyři hodiny resuscitujeme s Bárou a Sharon jedno z nedonošených dvojčat. Při kojení vdechlo trochu mléka, dostalo zápal plic a přestalo dýchat. Do nemocnice ho přinesli přidušené. V jeden moment přestává bít srdce. Podaří se ho nahodit zpět, doufáme, že léky začnou brzy zabírat. Srdce ale bhem dlouhých minut postupně zpomaluje. Nakonec vypadne úplně a znovu se nám ho nahodit nepodaří. Po dobrém pocitu ze včerejších císařů přichází úder pod pás. Přitom by možná stačilo, kdyby přišli do nemocnice dřív.

Se Sharon dnes děláme movienight. Výběr filmu je na nás. Saháme po Misii a zalézáme na sesternu (v Ugandě vypadl proud, kino sponzoruje nemocniční generátor). Po třech minutách našeho uchvácení z exotiky, Sharon radostně prohlásí: MATOOKE! V tu chvíli nám došlo, jaký byl Honzův výběr filmu kravina. Exotika Brazílie je Uganďanům vzdálená jako exotika Mácháče Brňákovi. Život indiána v polovině 17. století v Peru se navíc nápadně podobá životu některých nejchudších černých bratří. V polovině film vypínáme. Příště je tah na Sharon. Má ráda politicky zaměřené filmy, detektivky a upíry. Slibuje dokument o Idi Aminovi, ten prý vysál krev spoustě lidem, takže i na ty upíry dojde.