kuminemukaga
Kulambula
ne mulambo
Nejprve
si prosvištíme některá slovíčka:
Kuminemukaga
– Šestnáct
Kulambula
– Výlet
Enfuufu
– Prach
Omukono
– Ruka
Omugulu
– Noha
Mulambo/Mufu
– Mrtvola
Makáme
za Betty. Máme před sebou dopoledne v krejčovské dívčí škole.
Sraz v 7:50, jako vždycky jdeme o pět minut později. V
8:10 vyleze rozespalá dcera hostinské, že se jen doupraví. V 8:30
vyrážíme. V Africe jako doma. Am I late? It depends on what time
the school starts. At 8, so thats OK. V 9:20 dorazíme do školy,
Betty je tu první, jak nám hrdě hlásí. Místnost je plná šicích
strojů Singer jako z druhé světové. Sedáme do lavic a Betty
přednáší.
V deset přichází další spolužačky a nakonec i učitelka. Za
celou dobu řekne zhruba dvě slova, vyučuje spíše Betty.
Zkoušíme vyrábět rukáv svetru na tkalcovském stavu. Sice nám z
toho vyšel obal na fajfku, ale omylem a je fakt hezkej.
Spolužačka v lavici před námi vypadá jak opálená Zubejda. Snaží se nám prodat šaty pro dvanáctileté dívky s tím, že je můžem dát svým slečnám. Tak nevíme, jak tady vypadá randění. V celé škole je jen jeden kluk a ředitel. Rádi proto přijímáme pozvání do ředitelny (poprvé v životě) a utíkáme z dosahu všeobecného štěbetání. Školu navštěvuje kolem sedmdesáti dětí. Vyučují tu švadleny, holiče, automobilové mechaniky a stavaře. Chodit do školy je prestiž. Ročně rodiče platí za vzdělaní dětí 750 tisíc šilinků (4500 Kč), platba se bere za základ společenského statusu. Studenti sem chodí rádi. Vzpomínáme na otrávené školačky po požáru internátu, u nás by se spíše radovaly.
Spolužačka v lavici před námi vypadá jak opálená Zubejda. Snaží se nám prodat šaty pro dvanáctileté dívky s tím, že je můžem dát svým slečnám. Tak nevíme, jak tady vypadá randění. V celé škole je jen jeden kluk a ředitel. Rádi proto přijímáme pozvání do ředitelny (poprvé v životě) a utíkáme z dosahu všeobecného štěbetání. Školu navštěvuje kolem sedmdesáti dětí. Vyučují tu švadleny, holiče, automobilové mechaniky a stavaře. Chodit do školy je prestiž. Ročně rodiče platí za vzdělaní dětí 750 tisíc šilinků (4500 Kč), platba se bere za základ společenského statusu. Studenti sem chodí rádi. Vzpomínáme na otrávené školačky po požáru internátu, u nás by se spíše radovaly.
K
obědu objevíme bombu. Čerstvě vymačkaná maracuja (passion
fruit) podávaná v igelitových sáčcích. K sáčku obdržíte
brčko. Co se týče libida nevíme, ale propichování sáčku
brčkem a sání domácího mulťáku z postupně kolabujícího
sáčku je skutečná passion. Zdravíme Hipstery.
Honzovi
rodiče slaví výročí svatby. 30 let. Další slivovicí připijíme
na ně! Ondra
říká, že pro něj za tu dobu spoustu udělali, Honza mu musí dát
za pravdu. I díky nim jsme tady, takže fakt díky staroušci!
Na
malé scéně (sál = operating theatre) se drénuje hrudník. První
4 litry žlutavé tekutiny naplní odsávací
nádoby, Joel improvizuje
a
vyrábí další z obalu od dezinfekce. Tubera nebo meta nádoru. Nic
hezkého, ale dnes to není poslední. Na velké scéně Ondra s
Joelem a Helen vyřezávají útvar z břišních svalů. Vypadá to
jako zhoubný sarkom, ty jsou vzácné, a
tak doufáme,
že se pleteme. Není ale jisté, že se to někdy dozvíme.
Patologie tu stojí 60 tisíc UGS
a
pacient ji platí sám jako většinu péče.
Na
řadě je kýla. Operační banalita. Ke stolu se přišourá mladý
muž. První za celou dobu. Císaře jsme zatím dělali vždy ženám.
Už podle chůze nám dochází, že s banalitou jsme se opět sekli.
Střeva sestupují až do šourku, ten má
velikost uzrálého ananasu.
Ještě
zajímavější je, že takhle chodí 20 let. Přišel, až když se
střevo zaškrtilo. Pokaždé když potřeboval nářadí používat,
prostě si střeva na chvilku zastrkal do břicha. Zdařilá operace.
Další den ho nacházíme na chodbě simulovat pooperační slabost.
Mašíruje a směje se na nás.
Po
setmění nemáme chodit ven z nemocnice. V okolí žije nechvalně
proslulý kmen zvaný Nightdancers. Kolují o nich různé legendy
podporované místními masmédii (ženami a televizí). Společné
mají to, že příslušníci kmene jsou primitivové bez oblečení,
kteří čas od času sní člověka. Naposledy v listopadu policie
objevila v několika chatrčích kousky turisty na česneku. Tady
omukono tu omugulu. V dáli slyšíme hudbu. Táhne nás jako světlo
můru. Začíná to s námi šít. Vyrážíme do tmy a doufáme že
běloch tu neplatí za pochoutku a že dnes všichni večeřeli.
Přemýšlíme, jestli pro jistotu preventivně nesníst jednoho
černocha a nezvednout si tak reputaci. Večer ukáže, že jsme to
fakt podělali. Přicházíme k typické africké diskotéce.
Vyhazovač nás zve dovnitř. Oba šaháme po peněžence. Při všech
úvahách o lidojedech jsme zapomněli na prachy. Tak nic. Půjdeme
až za týden. Můry se smutně třepetají nocí zpět. Osiibyeotya.
Nakonec jsme to stihli včas
ugandská škola - ráj hipsterů
Betty vyučuje
Tkalcovský stav
Zubejda
Ondrova crew
Stavařina
Passion fruit