Hakuna s Matátou

kuminesatu kuminenya

Okubonga!

Nejprve si prosvištíme některá slovíčka:

Kuminesatu – Třináct

Kuminenya – Čtrnáct

Okubonga – Na zdraví!

Kakkana – V pohodě, také it easy

Olibulungi – Dobrý/Dobře

Miláčci, děkujeme, že čtete naše zápisky. Pro ty, kteří jsou zde nově, připomínáme že jsme studenti na praxi a v Africe se učíme. Rozmohl se nám tu milý nešvar, naše frky se prezentují jako deník lékařů z Ugandy. Vevali, možná za rok ;-)

Bohužel se nám tu rozmohl ještě jeden nešvar. Nová slovíčka se občas Ztratí v překladu. Uveďme pár příkladů jako errata s pokornou omluvou za nepřesnosti. Ministerstvo zahraničí varuje: Používáním slovníku Hakuna s Matatou na cestách po Ugandě škodíte Vám i Vašemu okolí!

Tak například Baayi modugavu není dobrý začátek rozhovoru.

Slovo Původní význam Oprava

1) Embuzi /Bůh/ /Koza/

//God a goat zní v africké Angličtině velmi stejně. Nevíme, jestli bylo horší faux pas modlit se ke koze nebo si upéct Boha v kotlíku s fazolemi a česnekem.//

2) Okufuuya /Kouř/ /Prd/

//V náročných chvílích popadneme fajfku a jdeme si za nemocnici zabafat. Výbuch smíchu poté, co jsme hlásili, že si jdeme zakouřit, je vysvětlen./

3) Omupiira /Kost/ /Otok/

//Tady si nejsme dodnes jisti. Angličtina to jistí, pokud se zrovna nemluví o koze a Bohu. Naštěstí pokud důležitě ukazujete na zlomenou kost a moudře přykyvujete – omupiira, omupiira – máte velkou šanci, že tam někde bude i ten otok.//

Na svou omluvu dodejme, že jazyk to není lehký. Kupříkladu: modlitba je kusaba, moje modlitba je esaala jangeno a modlím se se řekne mbisabje. Vidíte ty jemné rozdíly? Slibujeme, že na tohle už errata nevydáme.

Tohle tedy zjišťujeme v sobotu odpoledne u Jane a Betty. Okubonga! Náladu nám taky zvedla káva. Ne pražená. Roste tu Jane na zahrádce. Pražit rozhodně budeme. Snažíme se zjistit, jak ji tu připravují. Vzhledem k jazykové bariéře se bojíme, aby nám z toho nevyšel třeba borůvkový nákyp. Nějaké tipy? Každopádně tu roste vše, co chlap na zahrádce potřebuje – tabák, káva, cukrová třtina (viz foto).

V noci se jdeme projít kolem porodnice. Honza chce spát, Ondru to táhne dovnitř jako světlo moskyta. Něco se tam děje. Trochu nám zatrne, ráno po porodu umřelo další dítě. Dr. Sharon a dvě sestry se už tři hodiny střídají v resuscitaci předčasně narozené holčičky. Jméno zatím nemá, ale známe ji dobře z vizit. 28. týden. V Ugandě hranice mezi porodem a potratem. Střídáme holky, Sharon běží vedle na porodní sál, kde začíná akce. S malou to nevypadá dobře, dokud ventilujeme je růžová, srdce běží. Sama ale dýchat nemůže, postupně se horší. Podle všeho neudrží nezralé plíce rozepnuté, nedostatek surfaktantu. Voláme do české nemocnice pro nápady. Konzultace gynekologie a neonatologie. Surfaktant prý bohužel v celé Ugandě nemají. Ostatní doporučené léky již dostala od Sharon. Zase nám ukázala, že vědomosti tu doktoři mají skvělé. Drahé přístroje, které za děti umí dýchat v přesných tlakových poměrech, jsou ale v Africe prakticky nedostupné. Tušíme, že tohle dobře nedopadne. Stejný názor má Sharon i doktoři doma. Zůstáváme u ní a vidíme, jak velmi pomalu dotepe srdce. Kontrolujeme reflexy, pak předáváme zprávu rodičům. Jdeme spát ve dvě, dejà vu ze včerejška. V neděli moc nemluvíme, nevylézáme, nemáme náladu moc na nic. Tyhle věci patří k životu a dějí se doma, dějí se tady přes veškerou skvělou péči Charity i místních doktorů, dějí se všude. Akorát na to člověk není zvyklý. Evropan už vůbec ne.