Tuesday, September 11, 2018


Nkaagamusanvu – Nsanvumuemu


Baayi modugavu


V nácviku na kulturní šok z návratu si prosvištíme některá česká slovíčka:

Jsem tam za minutu – Jsem tam za minutu (neznamená: jsem tam do půl hodiny ani do zítra; přijdu, až budu mít čas; dodělám, co potřebuju, ale dodělám to lehce rychleji)
Jeď vlevo = Jeď vlevo (neznamená: jeď vlevo, pokud tam zrovna není díra; jeď vlevo, pokud se ti zrovna druhá strana nelíbí víc; jeď vlevo, pokud si nechceš vyzkoušet podesáté přilnavost pneumatik a pevnost volantu)
Maximální počet lidí: 14 = Maximální počet lidí čtrnáct (neznamená: objem vnitřního prostoru taxi dělený objemem těl pasažérů; maximálně 21; smrskni se, ještě sem minimáně dvě děti a jednu grandiozní dámu dostanem)
Stojí to 100 Kč = Stojí to 17 000 UGX (neznamená: může to stát 5, 10 i 30 tisíc; mohlo by to stát pět tisíc, ale že jseš bílej, je to za 40; bude to stát o tolik míň, o kolik dýl si tu se mnou popovídáš)


Epilog:

Celý čtvrtek spíme
v pátek císaříme
v sobotu pak dredy
bágly nejsou ready

Ale fakt
tak.


Závěrečné epizody:

Sály vrací úder – Dary se budou kupovat v pátek. Hlášený je císař. V nadšení z poslední společné operace před odletem necháváme nákupy nákupy a kupíme na sebe zelené operační. Jen, aby se nám toho pak nenakupilo moc. Závěrečná lekce, kterou si Afrika schovala před odlet: nemachruj a plav pomalu. Potrhaná výstelka dělohy z dlouhého nepostupujícího porodu u šamana, dr. Martin povolaný do akce a tříhodinový masakr ve třech. Máma s dítětem jsou v pořádku a my nohama na zemi. A dárky koupíme v sobotu.

Dredy útočí – Uděláme si africké copánky. Jen tak, pro radost. A pak taky pro tu první vteřinu setkání s maminkami, babičkami, přítelkyněmi a jinými vítači. Nápad to byl dobrý, to nemůžeme říct. Po čtyřech slíbených hodinách práce půjdeme koupit dárky. Po čtyřech slíbených hodinách zaplétání to vypadá na další čtyři téhož. Ondřej trpí, protože mu zřejmě přes noc narostla nervová zakončení do vlasů. Honza trpí, protože vypadá jak výjimečně ošklivej pudl. Po čtyřech hodinách dalšího zaplétání je skoro tma a před námi další tři hodiny – po dvou měsících v Africe už jsme mohli vědět, že černoch a odhad času jde dohromady jako ponožka a sandál. Končíme v deset, dárky koupíme v neděli.

Návrat nuly na kontě – Za hodinu se sbalíme a půjdeme koupit dárky. Dobalujeme ve čtyři a v pět jsme rozloučení. V Kampale nás čeká poslední večeře s Američankou, kterou jsme v životě neviděli, ale je to kámoška Matky představené, která nás chce seznámit. A taky má na západě Ugandy organizaci, která vrací do společnosti mladé HIV pozitivní. Navrhuje hippie hospodu, ze které se vyklube luxusní roma-like pizzerie na terasách v kopci. Poprvé a naposledy v životě ochutnáme víno za šesticifernou cenu. Bankovní účet je zpátky ve studentských relacích. Dárky koupíme ráno na letišti.

Nová naděje – Dárky jsme sehnali. A hezké. Letadlo i letiště jsou klimatizované tak, že i z ugandské zimy je to přechod jak do mrazáku. Ve vídni přistáváme se zabalenými krky. Jo a Honza nechal dárky v zavazadlovém prostoru. Všichni, kteří důvodně očekáváte drobnost z Ugandy, obraťte se, prosíme, na něj. Můžete mu vynadat a obratem dostanete právní potvrzení o ztrátě daru. Na imigrační dorazíme s černými dredy, opálení, smrdutí a ve společnosti padesáti Arabů. Opatrně se rozhlížíme, jestli na nás nečíhá některý z ústavních činitelů ve snaze chránit zemi před migranty. Na Wien Hauptbanhof bychom si dali hotdog. Jen kdyby Ondřej nenechal eura bezpečně schovaná v Buikwe pod matrací. Jsme klidní. Pokud budou černoši uklízet tak, jak řídí nebo dodržují čas, spolehlivě je tam za pár let při další návštěvě najdeme.


Na závěr si dovolíme malý report. Skládá se z věcí, které nám chybět budou a z těch, které rádi oželíme:

Chybět nebude:

Kohout (nastavený na 5 ráno), Kuřata (nastavená na naši verandu), brečny (nastavené na směny), červená hlína (všemohoucí a všudypřítomná), turek, Nescaffé, drbání bot starým kartáčkem na zuby, moskytiéra, zářivka z dílny Perpetua a Mobila, vrátný (který sice přijde, ale nejde), rozhlas, about to reach mode (pokud jste čekající stranou), baayi muzungu how are you, muzungu give me money, muzungu fananyi, muzungu, This is Uganda alibi mode, enterotoxic escherichia coli a ještěrka.


Chybět naopak bude:

Sopránové hýkání urostlých mužů, značící údiv, úlek, uspokojení, překvapení, pobavení, souhlas, nesouhlas a nadšení. Oblíbená jsou zejména zvolání: Ah, alalalalá a ojojoj.
Mód „about to reach“: ATR je formule značící přesnou časovou jednotku, jejíž délka se určuje zpětně dle potřeby. Jste-li žádáni na nějakém místě, můžete se ohlásit jako „about to reach“ a přijít od jedné minuty do dvou dnů. Společensky zcela v pořádku.
Zahrada: Avokádo, banán, pomeranč a kukuřice, ale i tabák a káva nejsou špatnou výbavou místních zahrádek.
Povinná dezinfekce: Moravská pálenka 3x denně, a to povinně, neboť se jedná o účinnou průjmovou profylaxi.
Lekce Lugandy: A to pivo ke každé stránce slovíček.
Márnice: Oáza klidu a ticha
Vrátný: Jsou situace, ve kterých se jistě hodí, otevře-li vám bránu někdo povolaný.
Pozitivní lidé
Návštěvy matky představené – ono dělat si z někoho legraci jde vždycky líp v češtině

James, Joel, Sharon 1 a 2, Káťa, Betty, Jane, Eric, Ritah, Martin, Grace, Brenda, Ramulah, Rogers, Lydie, Klaus, Kleopatra, Andrew, Helene, Suzan, Rhona, Sarah, Cristine, Edwin, Liz, Stone, Josephine, Atta, Ryan – vůdce gangu, Michell, Rose, Brigit, Karim, Felista, Henry, Joseph 1 a 2, Bára, Katie, Eliška a Hilda

Tak a to je vše. Slibujeme, že to dlouho zase neuděláme.
Baayi


 Dosušeno, během cesty jistě zfermentujeme

Babybox

Babeta, ugandian series

Dr. Martin po třech hodinách u stolu, opět u stolu

 Erik - romantik

9:00

9:20

 10:30

 12:00

19:00

21:00

Tichá dredová dohoda

Sherry a Bižu

Převážně černé slzy

Převážně bílé slzy

Tradiční ugandské umění

Tradiční ugandské umění 2