Nkaagamusanvu
– Nsanvumuemu
Baayi
modugavu
V
nácviku na kulturní šok z návratu si prosvištíme některá
česká slovíčka:
Jsem
tam za minutu – Jsem tam za minutu (neznamená: jsem tam do půl
hodiny ani do zítra; přijdu, až budu mít čas; dodělám, co
potřebuju, ale dodělám to lehce rychleji)
Jeď
vlevo = Jeď vlevo (neznamená:
jeď vlevo, pokud tam zrovna není díra; jeď vlevo, pokud se ti
zrovna druhá
strana nelíbí víc; jeď vlevo, pokud si nechceš vyzkoušet
podesáté přilnavost pneumatik a pevnost volantu)
Maximální
počet lidí: 14 = Maximální
počet lidí čtrnáct (neznamená: objem vnitřního prostoru taxi
dělený objemem těl pasažérů; maximálně 21; smrskni se, ještě
sem minimáně dvě děti a jednu grandiozní dámu dostanem)
Stojí
to 100 Kč = Stojí to 17 000
UGX (neznamená: může to stát 5, 10 i 30 tisíc; mohlo by to stát
pět tisíc, ale že jseš bílej, je to za 40; bude to stát o tolik
míň, o kolik dýl si tu se mnou popovídáš)
Epilog:
Celý
čtvrtek spíme
v
pátek císaříme
v
sobotu pak dredy
bágly
nejsou ready
Ale
fakt
tak.
Závěrečné
epizody:
Sály
vrací úder – Dary se budou kupovat v pátek. Hlášený je
císař. V nadšení z poslední společné operace před odletem
necháváme nákupy nákupy a kupíme na sebe zelené operační.
Jen, aby se nám toho pak nenakupilo moc. Závěrečná lekce, kterou
si Afrika schovala před odlet: nemachruj a plav pomalu. Potrhaná
výstelka dělohy z dlouhého nepostupujícího porodu u šamana, dr.
Martin povolaný do akce a tříhodinový masakr ve třech. Máma s
dítětem jsou v pořádku a my nohama na zemi. A dárky koupíme v
sobotu.
Dredy
útočí – Uděláme si africké copánky. Jen tak, pro radost.
A pak taky pro tu první vteřinu setkání s maminkami, babičkami,
přítelkyněmi a jinými vítači. Nápad to byl dobrý, to nemůžeme
říct. Po čtyřech slíbených hodinách práce půjdeme koupit
dárky. Po čtyřech slíbených hodinách zaplétání to vypadá na
další čtyři téhož. Ondřej trpí, protože mu zřejmě přes
noc narostla nervová zakončení do vlasů. Honza trpí, protože
vypadá jak výjimečně ošklivej pudl. Po čtyřech hodinách
dalšího zaplétání je skoro tma a před námi další tři hodiny
– po dvou měsících v Africe už jsme mohli vědět, že černoch
a odhad času jde dohromady jako ponožka a sandál. Končíme v
deset, dárky koupíme v neděli.
Návrat
nuly na kontě – Za hodinu se
sbalíme a půjdeme koupit dárky. Dobalujeme ve čtyři a v pět
jsme rozloučení. V Kampale nás čeká poslední večeře s
Američankou, kterou jsme v životě neviděli, ale je to kámoška
Matky představené, která nás chce seznámit. A taky má na západě
Ugandy organizaci, která vrací do společnosti mladé HIV
pozitivní. Navrhuje hippie hospodu, ze které se vyklube luxusní
roma-like pizzerie na terasách v kopci. Poprvé a naposledy v životě
ochutnáme víno za šesticifernou cenu. Bankovní účet je zpátky
ve studentských relacích. Dárky koupíme ráno na letišti.
Nová
naděje – Dárky jsme sehnali.
A hezké. Letadlo i letiště jsou klimatizované tak, že i z
ugandské zimy je to přechod jak do mrazáku. Ve vídni přistáváme
se zabalenými krky. Jo a Honza nechal dárky v zavazadlovém
prostoru. Všichni, kteří důvodně očekáváte drobnost z Ugandy,
obraťte se, prosíme, na něj. Můžete mu vynadat a obratem
dostanete právní potvrzení o ztrátě daru. Na imigrační
dorazíme s černými dredy, opálení, smrdutí a ve společnosti
padesáti Arabů. Opatrně se rozhlížíme, jestli na nás nečíhá
některý z ústavních činitelů ve snaze chránit zemi před
migranty. Na Wien Hauptbanhof bychom si dali hotdog. Jen kdyby Ondřej
nenechal eura bezpečně schovaná v Buikwe pod matrací. Jsme
klidní. Pokud budou černoši uklízet tak, jak řídí nebo
dodržují čas, spolehlivě je tam za pár let při další návštěvě
najdeme.
Na
závěr si dovolíme malý report. Skládá se z věcí, které nám
chybět budou a z těch, které rádi oželíme:
Chybět
nebude:
Kohout
(nastavený na 5 ráno), Kuřata (nastavená na naši verandu),
brečny (nastavené na směny), červená hlína (všemohoucí a
všudypřítomná), turek, Nescaffé, drbání bot starým kartáčkem
na zuby, moskytiéra, zářivka z dílny Perpetua a Mobila, vrátný
(který sice přijde, ale nejde), rozhlas, about to reach mode (pokud
jste čekající stranou), baayi muzungu how are you, muzungu give me
money, muzungu fananyi, muzungu, This is Uganda alibi mode,
enterotoxic escherichia coli a ještěrka.
Chybět
naopak bude:
Sopránové
hýkání urostlých mužů, značící údiv, úlek,
uspokojení, překvapení, pobavení, souhlas, nesouhlas a nadšení.
Oblíbená jsou zejména zvolání: Ah, alalalalá a ojojoj.
Mód
„about to reach“: ATR je formule značící přesnou
časovou jednotku, jejíž délka se určuje zpětně dle potřeby.
Jste-li žádáni na nějakém místě, můžete se ohlásit jako
„about to reach“ a přijít od jedné minuty do dvou dnů.
Společensky zcela v pořádku.
Zahrada:
Avokádo, banán, pomeranč a kukuřice, ale i tabák a káva
nejsou špatnou výbavou místních zahrádek.
Povinná
dezinfekce: Moravská pálenka 3x denně, a to povinně, neboť se
jedná o účinnou průjmovou profylaxi.
Lekce
Lugandy: A to pivo ke každé stránce slovíček.
Márnice:
Oáza klidu a ticha
Vrátný:
Jsou situace, ve kterých se jistě hodí, otevře-li vám bránu
někdo povolaný.
Pozitivní
lidé
Návštěvy
matky představené – ono dělat si z někoho legraci jde vždycky
líp v češtině
James,
Joel, Sharon 1 a 2, Káťa, Betty, Jane, Eric, Ritah, Martin, Grace,
Brenda, Ramulah, Rogers, Lydie, Klaus, Kleopatra, Andrew, Helene,
Suzan, Rhona, Sarah, Cristine, Edwin, Liz, Stone, Josephine, Atta,
Ryan – vůdce gangu, Michell, Rose, Brigit, Karim, Felista, Henry,
Joseph 1 a 2, Bára, Katie, Eliška a Hilda
Tak a to je vše. Slibujeme, že to dlouho zase neuděláme.
Baayi
Dosušeno, během cesty jistě zfermentujeme
Babybox
Babeta, ugandian series
Dr. Martin po třech hodinách u stolu, opět u stolu
Erik - romantik
9:00
9:20
10:30
12:00
19:00
21:00
Tichá dredová dohoda
Sherry a Bižu
Převážně černé slzy
Převážně bílé slzy
Tradiční ugandské umění
Tradiční ugandské umění 2